zdesenie [-se-, -še-; -í] s vyľakanie, vystrašenie, strach: nebo obr k strachu, k zdesenj gest (KoA 17. st); (diabli) zwikly take swe na sebe wzaté údy wsseligakim spúsobem sem a tam točjti, aby umisl náss bogazliwosti s tela zdessenjm obklyčit mohli; Krysta Pana ale učenj, kterež prenasledowáni wistálo, y zdessenj witrpelo, po nemrawnjch a newlidnich kraginach se rozssjrilo (VP 1764); foeminus pallor: ženske sdesseni: (LD 18. st); Alexander Weliky z Diogenusem cynikem podle mesta Korinthu se potkage, tak welmy se zdesenym podywyl na žywot a wažnost mrawum geho, že často mluwyl: kdybych nebyl Alexander, chtel bych byty Diogenes (MC 18. st)