zaväzovať [zava-, zavä-] ndk
1. priväzovať, (špagátom, motúzom) zväzovať (na uzol): wyznala, žeby z roskazu sspytalneho manželky hledala u neg Zuza ssatku, kteru mrtwym usta zawazugu (P. ĽUPČA 1691); alligo: zawazugem; innodo: na uzel zawazugem; nodis necto, vincio: uzlem zawazugem (KS 1763); pomezníci náši Turci gešťe i wčil cuzoložnice do mecha zawazugú (BN 1796);
x. pren (človek) žádnemu seba s prewelikym pratélstwjm nech nezawazuge a neobwazuge, ktery by ho od Boha odtahowati mohel (BlR 18. st) nech nelipne na nikom
2. komu dávať dať sľub niekomu, čo komu sľubovať niečo niekomu, koho k čomu nútiť niekoho k niečomu: my pak pocztywa radda mestecka Nowak Wassym Mylostiem slybugeme a zawazugeme, že ho Wassym Mylostiem zase do wassyho mesta zase vstawyty chczeme (NOVÁKY 1573); tež pak ditky nasse napomynam a matersku powynosti zawazugy, aby Pana Boha se baly předne, aby odtud požehnani od Boha, od lydi pak uczti a chwaly dogiti mohly (SKALICA 1660); keru luku zaviasugem Geho Milostj za piat rokou (NOVÁKY 1698); zawazugi was skrze Pana, abi čten bil list tento wssechnem; kdy to prikazanj zawazuge anebo kdi gsme powiny Boha milowaty? hned gak dospeliho rozumu dosahugeme (Le 1730); zawazugem geg (manželke) mogu zem polowicz dlžinky w prostrednom poly (BENICE 1764)
L. z. vieru komu dôverovať, veriť niekomu: a abis nepochibowal, mú tobe wyru zawazugem, tym gistegssú, nebo pritelská krw klamat nemúže (PeP 1771); z. (svoju) česť (čestne) prehlasovať: ego Joannes Galli, sskolnyk rosstarsky, zawazugem swu čest, wyru swogi ctyhodnemu panu seniori (ŠTÍTNIK 1617); z. svedomie spútavať, zaťažovať: a který proto odtrhli se od wyrj oprawdiwej Krystowej katolickej, jakoby wyra katolicka obtežowala, a zawazowala swedomi lidske (PW 1752); z. s prísahou zaprisahávať, zaprisahať: a preto prawila: s prisahu was zawazugem, dcery jeruzalemske, gezly že biste nassly mileho meho, aby ste zwestowaly gemu, že lasku omdliwa (KP 18. st)
F. wiceg ten dar zawazuge, ktery sa má daťi, než dar gednuc darowany, ten guss nič neplaťí (GV 1755) nezaslúži si druhý, kto nebol vďačný za prvý dar; z. sa ndk
1. pripútavať sa, pripevňovať sa: na taky spusob se ag do hadbawu zawazugu (chrobáčiky), gestli podle predepsaneho spusobu se wychowáwagu (BiN 1799)
2. dávať sľub, sľubovať: prisaham, že všetki bremena kterekoli, budto ze strany našeho milostiveho krale, budto ze strany našeho slobodného královského mesta se zavazugem vikonavati (MARTIN 1541 E); tehdi se zawazugem a y mih potomkow (KLOBUŠICE 1598); na co tento list z dowolenim meho urečiteho pana, tez slawneg wrchnosty lewockeg križikem ruky meg podpisanim dawam a sebe zawazugem (LEVOČA 1699); adstipulor: potwrzugem, zawazugem sa; foedero: smlúwu činjm, zawazugem se; obligor: powinowaty sem, zawazugem sa (KS 1763)
zaviazať [-via-, -vá-] dk
1. čo priviazať, zviazať niečo (uzol, slučku, mašličku) čo, čím previazať, zviazať niečo niečím: wezmy kopuna, zawaz mu hrdlo, aby se udusyl, wyssklb mu perje (RT 17. st); mohu se tyto (byliny) w subtilneg ssatečky zawazati, a tak wariti (RTA 17. st); culeus: kožené wreco, takowé bywalo, do kterého hrjssny lid zawazali a do wodi házali; dare iugulum: žiwot zawázati (KS 1763); smrtnu ssatku práci služebkin oči gegi (kráľovnej) zakrité a zawazané byli (ŽS 1764); když se zawaže ruka, hleda a opačuge se žila (GK 1779); polal jsem ranu, které nám slúživalo lekarstvím, zavázal (BR 1785); polivagte ručnik z vinom, zavaste mj rani krizom (KC 1791); nezawážess hubi wolu mláticímu (BN 1796);
x. pren lekáš sa a sám strach i proti vúli jazik tvuj zavázal (BR 1785) onemel si; laska zawiazala očy geho (Krista), do žaláre wsadila (SJ 18. st) nevidel
2. koho pripútať niekoho nejakými vzťahmi; čo musieť urobiť niečo: (viera) gest slowom božijm vložena a zawazana (BAg 1585); wienowala sem a wienugi nezrussitedlne, zawazawsse wsselike prawne remedia tak wimisslene, yak y buduczy (BRATISLAVA 1662); dobrodinjm gsem ho sobe zawázal (WU 1750); Maria Euphrofina Fischer swich potomkuw zawazala, aby žadnemu cuziemu wen z pokrwnosti takowe častky na obogich banach bez ohlasenia geden druheho odpredawat se neopowazowali (BOCA 1759); facere conjurationem: s prisahu zawázati (KS 1763); devincio: zawazati (AP 1769); gako kossar nestogi na gednom miste, tak y cyrkew nenj zawazana na giste misto (CS 18. st); kdyss sobe rozwazim, a ten staw powazim, neni zaden sspas zawazanym byti žene až do smrti (AD 18. st)
L. byť z-ý prísahou konať podľa prísahy: pan porkolab nebude prýsahu zawazany panu Revai Istwanowý? (ILAVA 1668); z. zmluvu dohodnúť sa, uzavrieť zmluvu: facere foedus inter se: geden mezy druhym smlúwu zawázati (KS 1763); zaviazať sa dk komu dať sľub, prisľúbiť niekomu: y potomcy twrdity a držety slibily a se zawazaly pod pokutow (ZVOLEN 1567); aby takowu summu gemu dolu položyl, ponewadž se byl zawazal (P. ĽUPČA 1630); powinen bude učen se pred cechom zawazati, rodni list ukazati (LIPTOV 1647); s. Pawel se židum zawazal, že se opet k nim nawrati (SP 1696)
L. z. sa (pod) prísahou prisahať: ktery se prisahu na wernost zawaže, aby wrchnost swu od sskody warowal, aby se w tom žadna sskoda nestala (VRŠATEC 1683 U2); (tovariša Švajčiarov) nechtegyce domu rakuskemu powolny biti, pod prysahu se zawázaly, ktereg znamenj bylo by odew z wlny, byleg, nefarbeneg a klobuček byl načernasty (KrP 1760); tanečnica Herodias tak welmi se zalubila w tanci Herodesowi, že se y z prysahu zawazal geg dati, čokoliw bude pitati, budto polowic kralowstwi (GK 1779); zaväzovať sa ndk: mluwime: homines ligantur ad legem, lide su zawazanj k zakonu aneb ligantur ad poenam, zawazugj se k pokute (TP 1691)