zaft [zaft, saft], zoft [zoft, soft] m nem
1. šťava, výťažok z rastlín al. ovocia: potom ma se zafft aneb poliewka z witisknuteg cibule čerstwa wzjti a dobre s tym krasti mastiti (RT 17. st); hrozno čerwene bylo a čerweny saft ze sebe wydawalo (SP 1696); cancrorum oculi cum succo citri: račj očj s lemonowým zoftem (TT 1745); z pažitki witlačený zofft dag mu w wjne piti (PL 1787); tri velke repi, nemeskag ten zoft vitlačiti, čo bi bol geden žajdlik toho zoftu (s. l. 18. st); polinky zaftom spomuzes nečistoti slezinj a pečene; mrauce ty take ňepolezu po strome, kdis ho zaftom (:lupinorum:) natreš; drewo lgeskowe žuwat musiš, lebo saft geho wzdi gazik naprawi (PR 18. st); wezmj opuczowany korotwe, nasol gich a nahle pecž tak, aby w zawtie ostaly (KuK 18. st);
x. pren kdo geg (dôvod) neyprw wymyslil, na něg neylepssy zafft swého mozku wynaložiti musel (FP 1744) použil znalosti; eghle, to gest čerweny zafft ten, kteri sy ty skrz neprawé wibyrky z chudobnich lidy statečkúw wytiskowal (PeP 1769) čo ich udržuje pri živote; na spusob pracowiteg wčeličky z kwjtj božských tagemstwj tak dluho zofft wytahowati, až se rozum poddá (MPS 1777) obsah
2. tekutá substancia iných predmetov: pisse Plinius, že ten kamen (palaktites) gest welmi bily a zofft neb pot ze seba gako mleko widawa a užitečny gest dogkam, nebo když ho u sebe nosa, mleko gim w prsoch prybywa (GK 1779)
F. pečenka bez zoftu, sucha, nemá dobreg chuťi, tak y gazik bez rozumu k osskliwosti núťí (GV 1755); hrozno čym se wyceg tlačy, horssy zoft wydawa, y ďiťe čym se wyc byge, tym horsse zostawa (GP 1782); nebila geho reč bez zaftu a lybežnosti (PT 1778) mala obsah i krásu; predne rowne gako horčica ma w sobe horky zaft, tak y ewangelium s. ma pri sobe wždjcky križ a suženj (CS 18. st náb) pri radosti treba počítať aj s utrpením