vyučenec -nca pl. N -nci m.
vyučenec, -nca m. zried. učený človek, vzdelanec, učenec: Kade chodí? Za dákym vyučencom. (Ráz.-Mart.)
vyučenec m kto je vyučený v nej. remesle al. má nej. vzdelanie: wyučenec bude powinnen položiti sstulhartu; wyučencowy za robotu fl 1/32 (TRENČÍN 1590 E); ( 1645); pri propusstany ucznuw geden každy wyučzenecz položil dwa zlatye (CA 1686); towariss Thomas Klonko, meskj sin a wiučenec nass lipčanskj (LIPTOV 1763); Kelmajer Janos, katolik, slobodny, wyučenec parochnarsky (PONIKY 1785); qui studia vel aliguam artem excoluit: wyvčenec (PD 18. st)