vládnutie [-í] s 1. panovanie: Gejžš gest w vstawičnem wládnutj neywyššj mocy a slawy nade wšecko na nebi y na zemi (WK 1779) L. gram slowo gsem, když wládnutj aneb dumnenj znamená, žádá ploditele, tak: gá gsem té mysly, welikýho otce djtky gsme (DM 1780) 2. vlastnenie: Mathey dobrowolne, neprinuzeny, Mykulcowy predal swu zemy za 26 fl ku veczitemu wladnuty (RUŽOMBEROK 1572); Diurko oznámil, že kúpil od swych pastorkjn tále a zaplatil gjm za té tále a wodluwagu gemu hore pred námi ku wládnuti a ku požjwanj (BÁTOVCE 1608)