víťazstvo [-ťa-, -te-; -o, -í] s definitívne získanie prevahy nad nepriateľom, protivníkom, súperom: Michael Wagda sstastne bogowal proti Sigism(u)ndusowi Battorowj, takže witezstwj obdržawss(i) na gedenacte tysice lidu zbil (RUŽOMBEROK 1601); cysari krestianskému wytezstwý dag gemu (CC 1655); budiž také česť geho Synu, Jezu Krystu, nassemu Pánu, genž nám skrz smrť a wjtezstwj zaslužil wečné králowstwj (MaK 1749); když sila mdla, tehdy w kriku witestwo (:nekteri:) hledagu (GV 1755); victoria: wjťazstwi, -stwo (KS 1763)
L. noc v-a nášho Spasiteľa zmŕtvychvstanie Ježiša Krista, Veľká noc: nebo noc tato gest nox victoriae Christi, gest noc witestwj nasseho Spasitele (CS 18. st)
F. palmam in manibus infrigere: wytězstwj z ruky zas pustiti (WU 1750) prehrať; odessel krále syn do swého dworu, gak by byl w ssermirskem placu wjtezstwy wenec obsáhl (VP 1764) zvíťazil