staroba -y ž.
1. pokročilé al. posledné obdobie ľudského života, vys. vek: pokojná, zabezpečená s.; v s-e
2. (o veciach) dlhý vek: patina s-y na nábytku
● s. – choroba;
starobný príd.: s. dôchodok penzia
staroba -by ž.
staroba neskoré obdobie ľudského života: sporil, aby mal pokojnú starobu • starosť: na starosť nemal kam ísť • vek: otec je už vo veku • pren. jeseň: jeseň života (začiatok staroby) • pren. zjemn. šediny: pripomínať niekomu jeho šediny
staroba, -y ž.
1. neskoré obdobie ľudského života, vysoký vek, starosť: Chce mať svoj dom, aby mal zabezpečenú starobu. (Švant.) Nezomrel od staroby, ale po páde do jamy na hlinu. (Chrob.); staroba — choroba (prísl.); Staroba mu už sedela na pleciach (Hor.) bol starý.
2. dlhý vek vôbec: Voľakedy bolo to všetko drevené, zvonku od staroby čierne. (Taj.) Brusel má vyše tisícročnú históriu, ale patinu staroby na jeho uliciach a domoch nevidno. (Len.)
staroba, starosť2 ž 1. pokročilé al. posledné obdobie života, vysoký vek: kterehoz czlowieka starost nemuoz poznati (ŽK 1473); kterak se muoj otecz w tom wydyeku skoro do starosty zachowal (HANDLOVÁ 1573); ceri meg i zatjovy, očekawagice od njch lasku detjnsku a opatrowany w starobe meg, poruczam dane zeme (VRÚTKY 1675); nowinu na Muolkny mladssimu sinu, ponewačž se mnou y w mogeg starosty dobre činil a nakladal (KRUPINA 1684); w čem čo by o nas mládež zmisslela, gedine že sme se na starost zblaznili, skrze čo len by sme gjnym k pohorsseny byli (DuR 1719); neslawnú starost a newládnú meci bolestámi tahám (PT 1778) L. (deti) czjmradeg opustiwsse mne y na tuto mu poslednj starost se zapamatowaly a mne w niczemz neffedrowaly (ŽILINA 1561) posledné dni života; ze pro starost a zessly wek swůg nemůhol sem daley toho pol dworu sweho odbywaty (L. TRNOVEC 1597); aby ony (synovia) mely na ni, swu milu mattku gyss w starosty postawenu, starost (MARCELOVÁ 1621) starú; kterežto pol winicj ona Zaruba Susanna swogeg staroby (!) a w ubostwe postawena, založila bola do Pečenicz Holj Kassparu za fl 82 (BÁTOVCE 1636) stará a nevládna; guž starobu obklicženy wirobit sobe nic neumim (H. SRNIE 1733) ako starý človek; že gest uloženo každemu umrity, biwsssy ja tež z poddanstwy toho a juz w starobe žywota meho konecz zywobity meho kazde okamženy očekawagicz (NITRA 1748) súc starý; ga w starobe mogeg a w nemocy welikeg postawena (NOVÁKY 1762) prežívajúc starý vek; preco sme teba (synu) poslaly putovati, kteri gsi bil swetlo očy nassich, palica starosti nasseg (Káz 18. st) opora v starobe; dospelá, veľká s., vek veľkej s-i vysoký vek: tak žyl potom Vellius ass do weku welkeg starosty (PeP 1769); ponewač sem guž w starostj welikeg a w nemocj (ZBOROV n. K. 1790); byl Dawyd na ten čas guž w dospeleg starosti (CDu 18. st); do šedivej s-i, do s-i a šedivého veku, do s-i a šedivosti do zošedivenia vlasov ako znaku vysokého veku: ktery (Simeon) biwsse sprawedliwy, až do ssediweg starosti čakal prichod Spasitele nasseho (SJ 18. st); welike zaiste milosrdenstwi gest Bozske očekawani na nasse obraceni, nyni čeka, zhowiwa, trpi deset y dwacet roku, ano až do starosti a ssediweho weku, na pokani nasse (SQ 1781); wypráwat budem čudné weci twe až do starósti a do ssediwósti (BlR 18. st); s-i dôjsť, do/k s-i ísť, prichodiť/prichádzať starnúť: teprw (človek) k sobe prigde, kdyz starosty dogde (PV 1652); gako strom cedrowy njkdy k starostj nepricháza, ale wždycky roste (MP 1718); sskopy, kteřj zubu nemagj a do starostj gdau (HRK 1773); ponewadž pak ga guss do staroby prjchodjm (LIPTOV 1780); mi ve dne v noci od mladosťi až do skrivenéj starobi, až do smrťi hovadňe robiťi ňeprestáváme (BR 1785) vekom zničení F. starost ne sama prychodj, mnoho chorob s sebů wodj (SiN 1678) staroba - choroba; hle, guss tuto w sedemdesati, w osemdesati rokoch člowek zustawa stary podle znameho pryslowi: že ge starost sama chorost (GK 1779) staroba - choroba; ta mladost wažnegssy, ktera podobna starosty o hodnote života; po zime každoročne nasleduge jar, ale po starosty nikda mladost o následnosti; chlipna a neporadna mladost neplodně oddawa tělo starosty o premárnenej mladosti (MC 18. st); tak se časy nasse minu y roky w starosti zhynu (Se 18. st) o smrteľnosti; z mladosty až do s-i počas života: nezapomynagicze y mogu wlast anebo mesto, w kterem sem se ucztywe z mladosty az do starosty, ano az do ssedyn mogich wychowawal (KRUPINA 1685) 2. starostlivosť; úcta: ay ona bude prj nem zustawat a chowat se do smrti sweg, ale tak abj w pocztiwostj, w starobe, w poslussnostmj predchazela (ŽILINA 1622); kterich on podobne w naležiteg uctiwosty a w starobe powinen bude mit a zachowawat (ZBOROV n. K. 1794)