spevák [spe-, spi-], spevár, spievač [-í-] m
1. kto spieva; kto sa venuje spevu z povolania: snad chcess giných spéwárůw (CC 1655); kdy se zhromaždugj, huf spewakuw u pulpyta spjwa (KoB 1666); kdy táže gedna osoba dobrym kragčyrem, dobrym lekárem, dobrym spewákem ge? (PP 1734); cantor: spjwáč, spěwák (WU 1750); tisic žen swych wola k sobe, spewakuw, spewački (GŠ 1758); fcsela bila szpivakem, liska biel gaidosom (CPM 1768); swú Orfég, spéwár, ženu s pekla od Plúta wipítal (BE 1794); jako ptáčnik lapá do svej klétky ptákú, ozdobnych a pekných slávičkú spevákú (ASL 1781)
L. gestliže škola včitele pozbawena býwá, nech (kňaz) nehledá bratra, sina, švagra, zeťa, znameniteho organistu, hlasitého zpěvaka, ale nech hleda včitele (BZ 1749) s dobrým hlasom chorostates: predspewák, predny spewak (KS 1763 hud) prvý spevák, primárius; hymnista: werssúw spewák aneb spewák pjsniček (KS 1763) spievajúci oslavné piesne
2. hudobník: psaltes: spewák, harffár, muzykant na strunách (KS 1763)
3. učiteľ spevu: spewák, na spew učitel, muzykant, ktery učj; musicus: spewák, spewny mistr; melodes: spewák (KS 1763);
x. pren melicus: zbuďowač spewny aneb spew činjcy, umely spewak (KS 1763) pomôcka na určovanie tónov, ladička pri vyučovaní spevu; -áčka, -árkyňa ž k 1: tisic žen swych wola k sobe, spewakuw, spewački (GŠ 1758); cantrix: spewáčka; Melpomene: gedna z dewet bohyn, spewáčka (KS 1763); ženská osoba w měste spewarkine a tanečnice byla (VP 1764); Salamon mel welké statkj, mnohich sluzebnikuw, speware a spewarkine (Káz 18. st); -ácky, -ársky príd: weděti máme, že tóny muzycké neb spewácké samy w sobě nic negsau (StN 1785) vydávané hlasom speváka; musicae magisterium: zpevacke misterstvi; musica: umeni spevarske (LD 18. st); -áček dem k 1: sskowránek prospewuge ljtagjc, gjne (vtáky) sedjc na stromowjch haluzech, jako prespolny kanárik (:spewáček:) (OP 1685)
P. atpn Mathias Spewak (N. MESTO n. V. 1522 U1)
spievač p. spevák
spívač p. spevák