skutok m [-ek]
1. niečo vykonané, čin: pakli by rana smrtelna byla, tedy magi rychtare hned osaditi a prawo vczyniti za geho skutek (ŽK 1473); Jan Petrowi y tento skutek na oczi namietal (P. ĽUPČA 1557); Muranský na prwoty žadnym spúsobem k skutku zbogniczkemu se pryznaty nechtel (B. ŠTIAVNICA 1672); lasku swu nazakladal na slowach alebo rečach, ale skutkem gu preukazowal (Káz 18. st)
L. práv czo gest gmenowano hlawni skutek (ŽK 1473) prichytenie pri čine s usvedčujúcim predmetom; gestli ho (zlodeja) na skutku dostane a pred prawo postawy, bude prawo wedet, co vczinit (ŠTÍTNIK 1610) pri čine; tehdi by len ten panicem mohl byťi, ktery nenj schopnj k skutku manželskemu, což hanba y psati (TP 1691) k pohlavnému styku; wam winssugem žiwot duchowny, by ste wssetkych mrtwych skutkuw se warowalj (SP 1696) neužitočných; toto wssecko skrze stálé katechýsmy bjwá spúsobené a w skutek vwedené (RW 1702) uskutočnené;
x. bibl Krysta mame nasledowati, ktery preissel dobre čineni a uzdrawugice wsseckich posedlich od diabla, gak skutky aposstolske swedča (MS 1758) časť Nového zákona; mať, prevodzovať, spáchať, (u)činiť (telesný) skutok vykonať, vykonávať súložiť: kdo by mel spolky aneb obczowany z Barboru a ktery se pochwalowaly, ze by s ny skutek melj (ILAVA 1646); (Dorota) nohawice rozwazala nawazagice ho, aby skutek s ny uczinil (PEZINOK 1647); mladenczj pres nocz y po čtirikrat neradni skutek s niow prowozowalj (V. ČEPČÍN 1660); Zlatnička wiznala, zebi z Janossem skutek telesni mala (LIPTOV 18. st); s kym by bola Anna telesny skutek spachala (DEMÄNOVÁ 18. st)
2. účinok, vplyv: gyny skutek aloe wessky moryty, gessto swrab mezy prsty a na dlany dielagy (HL 17. st); skutkowe kopitnjku gsau: ztenčowati, otwirati, rožpussteti (MT 17. st); praxis: účinek, skutek; effectus: učinek, skutek (KS 1763); -oček [-eč-] dem k 2: opusculum: skuteček (DSL 18. st)