sihoť -e ž. krovím a trávou porastená zem okolo rieky: mokrá, trávnatá s.
sihoť -te -tí ž.
sihoť, -te ž. suchá zem medzi ramenami rieky, malý polostrov, ostrov; štrkový nános rieky (obyč. porastený krovím): mokravá s.; Brodil sa po štrkových sihotiach riečky. (Tat.);
sihôtka, -y, -tok ž. zdrob. expr.
sihoť, sigoť ž 1. suchá zem medzi ramenami rieky (obyč. porastená krovím): od sigoty k czieste, ktera gest na Kossczalowcziech, chrast wzdiczki wziwaly Prawoticziane (TRENČÍN 1583); y mrtwe telá z cinterýna okoličánskeho (voda) wimlela a dolu widgekom po sihoťach sem i tam porozhazowala (P. ĽUPČA 1635); (obyvatelia) krewja wyčystyly a sygoth wssecku pokosilj (KLÁŠTOR p. Z. 1665); Wach pasyenky, luky nam odemlel a na sigot obratil (ADAMOVCE 1715); mezy Wissegradom a Budynom sygote aneb ostrowy gsu s. Margaryty (KrP 1760); w pisyčnatých ale syhotách každý rok prutj magu se do zwazkuw zawazowati (PH 1770) 2. časť pevniny obkolesená vodou, ostrov: zeme wipisowatel kragjn položenj wypisuge, ktere byly na zemy vzdaleneg od more, sigotich (:insulis:), pulsigotich (KoB 1666); Melanchton gen na tem kumsstowal, aby od Creta syhotj prebywateluw onú znamenitu chwálu odňal (PP 1734); mezitímto jsme prijšli do sigoti, morem z všech strán obklíčenég (BR 1785); sihôtka [-ho-], sigôtka [-ho-] dem k 1: od meg pamaty, kde wcžile sygotka, pany messtyane zahrady maly (TRENČÍN 1613); za žleby wedle pyly horneg suca syhotka (BYSTRIČKA 1730) P. tpn Sygot (ŽK 1473)