rozjímanie [-í] s
1. sústredené premýšľanie, uvažovanie; náb meditácia: (Boh) po stworenij wssech weczij nebeskych y zemskych a po dluhom swogom rozgimanij widiel gest wsseczky weczy, ktere gest stworyl, že by bily dobre (BAg 1585); když syracusanski kral gmenem Hieron Simonidesa se zeptawal, co by Buch byl, Simonides geden deň žadal, aby hlubokem rozgymáňy neležitegssu odpowed dat mohel (PP 1734); contemplatus: rozgjmani, rozwažowáni, pohleďeni; meditatio: rozgjmani, rozmysslani, rozwažowáni (KS 1763); po dlkšém a ostrejšém sna svého rozjímaňí o ťeškém svém a Renaitovém ňebezpečenstvý prorokovala panna (BR 1785)
2. rozhodovanie, úvaha: gezli nekteri uhljar pro nasilne dilo žalobu wedl, ten ma predne mistrum k rozimani tu wec poručiti (CA 1647); purgmistr wecy k rozgimanj prynalezegjce predklada (KoB 1666)