rozhrešenie [-ie, -ia, -í] s cirk odpustenie hriechov: cžtwrtá swátost gest pokáňy, když kňez po hrýchu wyznaňý, tomu dáwa rozhresseňý, kdo žely a srdce meňý (CC 1655); nechcely mně dat p. patrovya rozhressenya (PRIEVIDZA 1756); dostal-ly on (panáček) generálnj absolutiu, zdáliž pak nekdo dal gemu rozhressenj, to ga gjstotně newjm (SlK 1766-80); skrze bytost serdecnu, skrze wiznani hrichuw a rozhresseni knezske hrichi wssecke, male y welike se odpusstagu (MK 18. st)