rév m, réva, rýva ž, révie, rývie, révovie [-í] s
1. popínavý ker plodiaci hrozno, vinič bot vinič hroznorodý Vitis vinifera: ovsa neni, protoz musim kone pustit, kde bi se pozili, v vynohradech revi, neb neni pozivnosti jinich (BUDÍN 1541 SLL); vitis: rew; vitis sylvestris: réw polny (KS 1763)
2. konárik z viniča: sarmentum: rýwa; sarmentorum collectio: rýwi zbírané; termes uvarum: ulomená rýwa s hrozny (VTL 1679); palmo: réwy wázem (KS 1763); sarmentum: rew, réwa; palmites multae: réwj, réwowj (PD 18. st)
3. plody viniča, hrozno: w bazaliusowskem kamenci rewy zbiraly (SKALICA 1633 E); Noé z winem a rewy krew čtwerých zwirenec spolu proto smissal, aby ukazal, že opili lide premenagj se na opicu (SK 1697); -ový príd: lachrymae: rýwowa woda (VTL 1679); sarmentosus: réwowy; viteus: rewowy, k tyču rewowému náležity; vitineus: rewowy aneb z rewa (KS 1763); ad palmitem pertinens: réwowý (PD 18. st); révik, révek m dem k 2: pri sstepenj býwagj ty urodné sstepné prutky neb réwky, které se k této prácy potrebowati magj; na hlawnjm aneb maternjm kmenu, geden gediný toliko réwjk, welmi zřjdka dwa zanecháwagj se (HRK 1773); ostruhag rewek nacžisto až do zeleneg kožky (Kal 18. st)
rýva p. rév