prostredkom p. prostriedkom
prostriedkom [-ie-, -é-, -í-; -om, -em]
I. prísl cez prostriedok, stredom: gedna za druhow role su na dolyne, potom prichazy do dolyny Twarožna, kde se prostridkem dolu stupuge k hore (ZVOLEN 1567); w humne dolny zaczinek wssecek a na predku cesta prostredkom ma bitt (P. ĽUPČA 1585); interfluus: prostredkem tekúcy (KS 1763)
II. predl s G vyj.
1. smerovanie cez stred, stredom niečoho: a tus smy prawim, prostrzedkem toho pole gduce, czinili znameni (BYTČA 1484 SČL)
2. prostredníctvo: Chmel zgednal ex arenda užiwati tal bratra sweho prostredkom geho curatorow (P. ĽUPČA 1599); prosicze za odpussčzeny wistupku meho, czo sem y obdržel na doloženych osobach prostredkem pana Mikolassa (BECKOV 1667); Buh, prostredkem primluwy Mogžissoweg, hnew zanechal (MS 1749)
L. p-m smrti smrťou: poruczym manzelcze statek po meg smrty, gestli by take byla prostredkem smrty od Boha powolana, wnučzkam (ŽILINA 1589); kdi mne Pan Buch wssechmohucy zo sweta tohoto prostredkom smrty wiwolaty raczi (PREŠOV 1666); Buh spolubratra z tohoto sweta prostredkem čzasneg smrty powolaty račzil (CA 1717)