privlastňovať si -ňuje si -ňujú si -ňuj si! -ňoval si -ňujúc si -ňujúci si -ňovaný -ňovanie si nedok.
privlastňovať si vyhlasovať niečo za svoje, brať si do vlastníctva (obyč. nezákonne, neprávom) • prisvojovať si: privlastňuje si, prisvojuje si kolegove bádateľské myšlienky • osvojovať si: neoprávnene si osvojujú cudzie výsledky • kniž. osobovať si (privlastňovať si právo, moc a pod.): osobovať si právo rozhodovať; všetku moc si osobujú • kniž. zried. arogovať si: arogovať si národné práva (Vajanský)
privlastniť si, -í, -ia dok. (čo) vyhlásiť za svoje vlastníctvo, vziať si do vlastníctva, obyč. nezákonne, prisvojiť si: p. si cudziu vec; Privlastnila si protizákonným spôsobom šunku. (Ráz.);
nedok. privlastňovať si, -uje, -ujú
|| privlastniť zried.
1. (čo komu) urobiť niečo vlastníctvom niekoho: Chcel panstvo sebe a synovi svojmu privlastniť. (Sládk.)
2. (čo komu, čomu) pripísať, pričítať: Všetky útrapy svojej služby privlastnil richtárovi. (Kuk.);
nedok. privlastňovať, -uje, -ujú: súkromné privlastňovanie produktov výroby; Ona udalosti privlastňuje veľký význam (Kuk.) pripisuje.
privlastniť dk 1. čo (ku) komu dať al. vziať do vlastníctva niečo: (pán Puchomer) abj gim ten chotar privlasnil a vpevnil; ne abj k sebe pryvlastnjty chtel a bratj z chotare teho (HÁJNIKY 1551; 1570 E); aby (lúky a role) predgmenowaneho nebosstjčka Pawla Chowance Yackowho syrotkam byli priwlastnene (RUŽOMBEROK 1599); Janko Rauka ten placs chtel k sobe a k swogym ditkam prywlasnyty (ŽIAR n. H. 1654); ti, zemaně, kdož tebe mijsto toto priwlastnil? (SK 1697); synowé yzrahélsky prestúpili prikázany a priwlástnili sebe s tych weci, které byli preklaté (KB 1757); abi založenu roli y luku Wasse Wisoceurozene Milostga račili priwlastniti predgmenowanemu Mathias Slawik; (dcéra) wino, ktere se urodilo, nie ocowy, ale sebe priwlasnila (PUKANEC 1761; 1767) 2. čo komu, čomu pririeknuť, pripísať niečo niekomu al. niečomu: sprawedliweg teg ewangelickeg lampe priwlastnity mužem to bohate symbolum (WO 1670); cokolwek dobreho winachazi se na dussi nasseg, nge ynemu, gedine rose nebeskeg slowa boziho pripisati a priwlastniti mame (MS 1758); attribuere alicui culpam: priwlástniti ňekomu winnu (KS 1763) obviniť niekoho 3. koho ku komu, čo k čomu pridať pripojiť niečo: (Boh) nás hrýssne na zemi od hrýchúw a wezeňj od diabelskeho sprostil a nas k sobe priwlastňil (CC 1655); od gruntu Dulayowskiho priwlastnil (Ondrej Miartl) zeme neb ureki k Husarowskemu placzu (ŽIAR n. H. 1661); ty giste zeme, luky, kopanice neb zahrady k prvšim svim sedjenim pripogity a privlas(t)nity (KLÁŠTOR p. Z. 1666 E); attribuo: pridati, priwlastniti (AP 1769); -ovať ndk 1. k 1: takze zadny k geho (Kojšovmu) gimani nemohol by smet sahatz a nikdi sobe niekterak priwlastnowatt; (zem) geho (Mikulcovmu) wlastnemu vzytku prywlasnugem, zeby on s nou wladal z swimy dietkamy y z potomky buducimy (RUŽOMBEROK 1568; 1572); (zem) na kteru se Chrapkowia chytagy a k sobe priwlastnowati chtegy (S. ĽUPČA 1603); Gich Welikomožnosti lučinu neb konopisko hore doložene k sobe priwlastnowali (BYSTRIČKA 1730); to uznawame a gemu (Kmeťkovi) laz ten gako geho wlastnost priwlastnugeme (OČOVÁ 1782) 2. k 2: (Nabuchodonozor) czo mel Panu Bohu pripisowati, to sweg moczi pripisowal a priwlastnowal (TC 1631); sibi imputent: nech sebe priwlastňugú (KS 1763); nemá pohanstwj swatosti náboženstwá, neb wíceg bohuw wiznáwalo, kterím ag wsseliké a weliké zlosti priwlastňuwalo, gako lúpeže a krádeže, cudzoložníctwá, hnewi (BN 1789) 3. k 3: záloch k swemu gruntu opet Skreckowskemu prywlasnugi (TURANY 1674) 4. čo k čomu pokladať niečo za patriace, prislúchajúce k niečomu: luka Skaliczkeho reczena neprinalezy k zamku Likawe ale k pred(e)psanim panom Jasenanom, kterú ninegssy czas priwlasnugu k zamku Likawe (MARTIN 1678); privlastňovať sa ndk k čomu hlásiť sa k niečomu ako k svojmu vlastníctvu: polowicu sa zapisuge yreku na yrek tak, abi se k tomu žaden z pritelow nepriwlastnowal a nepriznawal (OČOVÁ 1652); tak se dawa do meskych knych zapisat, aby zatym mezi nymy ziadneg hyndrowkj nebilo a zatim abj se ziadny k tomu neprywlasnowal mymo Martyna Klymonta (MARTIN 1662); privlastňovať si ndk pokladať za svoje, prisvojovať si: nikdi neslychal fatens, že by sy to bil ty bukowiny priwlastnyowal (KLIEŠTINA 1718); passienky sl. panstwo sy priwlastnuge (RUŽOMBEROK 1776); ktery pan takowe puste sy wčilek sebe priwlastnuge (N. VES n. Ž. 1776); x. pren luterány gsy priwlasnugu, že gsu evangelicy, a kalwyni, že gsu reformaty (ČS 1754) vyhlasujú o sebe