prekliatie -tia L -tí s.
prekliatie [pro-; -ie, -í], preklnutie [pre-, pro-; -í] s vyslovenie, uvalenie kliatby, zlorečenie: mnohe bohabogna srdce se nachazegj, ktere božj slowo tem gegjch nalezkum predstawugjc takowemu gegjch prokleti od tjch Belialowjch sinu činenemu nadegj se predstrassiti, ale spitugj pisma (WO 1670); dobrorečenj otcowo utwrzuge domj djtek, prokletj pak materino y s korene wiwraty zaklady (COB 17. st); Bose, pitáme, abi na nász bula presztrená tvoja duvernosztz a milosztz, vetsé posehnányé jako prokletyé (RSP 1758); anathema: proklnuti (ML 1779); badáťe ma, dostatečného preklnúťá nemagícé, z howadem zmíšaňj znamenaťi (BN 1790)
preklnutie p. prekliatie