potud zám prísl čes 1. po to miesto, až k tomu miestu, potiaľ: oleae definiunt extremam partem fundi: ukazugi oliwy, potud gest chotar (LD 18. st) 2. do istého času, dotiaľ, dovtedy: duom na sobe wzal a drzel (Ferenc), potudt sam osobne slussne by przygyty mohol (švagor) (LEVOČA 1569 KL); dom pro ecclesia evangelica leguje a potud muože pan farar evangeliczky w nem biwaty (KRUPINA 1631); v spojení potud - pokud: legatariusowe predepsany ureček slobodne a bezpečne wladali až potud, pokud by horenapsanj Ondreg Galko, geho manželka, djtki a potomcy wiss napsanu summu polozili (V. KUBÍN 1684); ag pred tímto pocházagíca samozwučka dluhozwučna gest a biťi musí potúď, pokúď ho snaď w prosté v nekďe nezmeňíme (BE 1794)