perceptor -a m. ‹l› psych. zmyslový orgán;
perceptorový príd.
perceptor, -a, 6. p. -e, mn. č. -y m. psych. orgán slúžiaci na vnímanie
perceptor m lat adm hospodársky úradník, účtovník, šafár: die 28. novembris, kdy byl wyssel na birssagy pan dworský slúžny a perceptor a pomesskaly tu w meste (ŽILINA 1599); letha Panie 1604 od komisaruw Geho Milosti Cysarske vstanowenj su tito: vrozeny pan Yan Prečinsky, k geho prawem pridan mu gest napomocnik Mathaeus Emerici, perceptor anebo ssafar (RUŽOMBEROK 1604); nasseho Trenczanskeho panstwj uradnik a biwalj perceptor Paulus Petrikovitz (DUBNICA n. V. 1731); dežmu erssecku hotowimi pengazmy wiplacane, kteru stolicnj p. perceptor incassuge (TURANY 1770); pani uradnicy prefectusi od krčmarow, od žydow a podanich penaze, cinze panske wibieragu, porcie perceptori wihanagu (MiK 18. st); -ský príd: dificultates s počtuw perceptorskich panstwi Trenčzánskeho na rok 1729 weduczich a odewzdanich (DUBNICA n. V. 1732); nassi susedgi libertini v taxionali perceptorskem biwsse s nami zapisani (LUDROVÁ 1762)