hodnosť ž
1. (vyššie) postavenie v spoločnosti; úrad, titul: wiwoleny gest za palatinusa, pan Stephanus Iliežhazy, kteryžto dosti malo w tegže hodnosti trwal (RUŽOMBEROK 1605); gest byl w tég hodnosti králowskég (MP 1718); gednoho každeho podle geho hodnosti uctiti ma (VoP 1760); (nekatolíci) k akademickým hodnostem připausstěni nebyli (SH 1786) k akademickým titulom
L. Vaša H. oslovenie vyššie postavenej osoby: pregicz Wassy Hodnosty a opaternosty zdrawy (SIELNICA 1573); byť, stáť, trvať v h-i mať isté postavenie, úrad: kdo w hodnosti stogi (GV 1755)
2. vážnosť, autorita, dôstojnosť: pro vetču hodnost a vladu cechu pečet uživati dopustame (LIPTOV 1647); gestlyze (majster) podle rosudeny gmenu swemu a hodnosty dostatečny nalezen bude (CA 1706); nekonečnú hodnosty se stkwegýci bytnosť (PP 1734); brada dlhá a ssediwá hodnost wisokého tela rozmnožuwala (PT 1778)
3. česť, úcta, sláva: hodnost poctiwu panum mistrum odawal (LIPTOV 1647); mi se mu klanyajme, tsesztz, hodnosztz kásdu oddajme (HPS 1752); gmeno doktor anebo učytel gest gmeno welikeg hodnostj a powahy hodne (CS 18. st)
4. hodnota, cena: gaka by hodnost bila stawu swateho manželskeho (AgS 1708); rozdílnég hodnosťi sú weci (BN 1789); krála a žebráka podle dussi gednaká bywá hodnost (BlR 18. st)
5. zásluha: beze wssech mých zasluh a hodnostij (BK 1581); kterež nám činýss z milosti, mimo wssé nassé hodnosti (CC 1655); nász bez vsej hodnosztzi z szwojú smertzu vikúpél (HPS 1752)
6. vhodnosť; náb pripravenosť: Medea wydaucy hodnost k mluweny (HI 18. st); w té welebne swatosty prjgjmagj gednj hodnost k žjwotu wečnému (SLK 1641-57)