valchár, valchovník m kto sa zaoberá splsťovaním hrubého sedliackeho súkna: na mlynara neb walchara ta se myty bude starost od panstwa (S. ĎARMOTY 1730); fullo: walchár, walchownjk, bárwjr súkna, (KS 1763); od poctiveho cechu žadame, že kteri vieme a tomu rozumieme tak jako i ti valcharie tu robotu vykonať mužeme; nebo jako jest počatek poctivemu cechu, že nikdy nebolo valcharov takych cechovych (TRENČÍN 1750) P. atpn Matheg Walchar (v Žiline 1555); -ov príd privl: a poweďel Pán Yzayássowi: wyged wěn a tén, ktery pozostal Gákub syn twúg, k kóncu wodnég trubi rybnjka wrchnyho na cestu pola walchároweho (KB 1757); -sky príd: fullonicus, et fullonius: walchowny, walcharsky, čo k walchownjku a k farbeňu prináležj (KS 1763); -stvo [-í] s valchárske remeslo: fullonica: et fullonia: walchárstwj, walchowna (KS 1763)