Slovák2, -a, mn. č. -ci m. obyvateľ Slovácka;
Slováčka, -y, -čok ž.;
Slovácko, -a str. kraj na juhovýchodnej Morave;
slovácky príd.: s. kroj, s-a pieseň
Slovák m 1. príslušník slovenského národa: Morawane rjkagj tato i tyto zwjrata, Slowácy toliko tyto zwjrata (MZP 1696); starodáwni Čechowé y Slowácy gméno člowek meli za singulare tantum (KrG 1704); pri banskom obchode tak dobre u Slovakou, jako u Nemcou, terminy nemeckie vždy jse zachovaly (MB 1759); jestli od slávi pochází jméno jejích, majú bíťi nazívaný Slaváci, jestli ale od slova, Slováci (BR 1785); slissano nebilo, žebi dite od Slowaka wichowane po wlaski anebo turecki mluwilo (MK 18. st) 2. Slovan: powzbuzenjm proti Řekum, Slowákú pri Černém mori bydljcých, kterj ohnem, mečem kraginám reckým mnoho sskodili (SH 1786); od weku w Pannony dwa narody byli, Recy a Slowacy w nj swe hnjzdo mely, Dunag, Tysu, Tatry, Wah Slowák vžjwal (MVP 18. st) P. atpn Nicolaus Czech et Slowak (v Bardejove 1444); Slovenka, Slováčka, Slovákyňa ž k 1: predstawyli (mi) také gednu ciffrowanu Slowenku (PP 1734); otpitugem, ze sama pisem, ani nevim, gako citat budu, lebo som na pismo velmi mercha Slovenka (LADCE 1772); slava: Slowáčka, Slowákyne (PD 18. st); Slováček dem expr k 2: sarmátské pleme gsau nassy Slowáckowé (MVP 18. st)