rakyta -y -kýt ž. listnatý strom rastúci na vlhkých miestach, bot. vŕba r. Salix caprea;
rakytový príd.: r-á haluz
rakyta -ty rakýt ž.
rakyta, -y, -kýt ž. druh listnatého stromu rastúceho na vlhkých miestach, obyč. pozdĺž potokov; bot. vŕba r. (Salix caprea);
rakytový príd.: r-é ratolesti, r-á haluz, r-é prútie
rakyta [ra-, ro-] ž 1. bot vŕba r. Salix caprea: wyprysstili sa wodi na pussti, mjsto suché bude za gazero, w ležyskách, w kterých prwé draci bydleli, zelenost trstyni a rokyti zégde (KB 1757); vwar černobyl a rokitu, teple mu (koňovi s boľavými očami) na hlawu priwjáž (PL 1787); salix caprea: rakita (KrN 1795) 2. bot Salix viminalis vŕba košikárska: vimen: ohybné pruti, rokyta; scirpea: z wrbi aneb z rokyti udelany koss; salix viminalis: rokyta (KS 1763) 3. sitina, tŕstie, šachorina bot sitina Juncus: iuncus: rokyta, ssachoryna, trstina (KS 1763); canna: rokyta, rakyta; iuncus: rakyta (PD 18. st); -ový príd 1. k 1: geden ker rakitowy (BYTČA 1623); 2. k 2: scirpea: rokitowy koss (KS 1763); 3. k 3: zidówka wzala kossyček z rokytowég syti, y obmazala ho klegem a smolu (KB 1757) z papyrusu; iuncetum: mjsto ssachorinowé, rokytowé; iuncus: ssachorowy, rokytowy; viminetum: wrbowé, rokitowé mjsto (KS 1763) P. tpn Rakitocz (Rakytovce 1437 VSO); Rokytko (Zbudský Rokytov 1463 VSO); -ka1 dem k 3: iunculus: ssachorynka, rokytka, trotka (KS 1763) P. tpn Rakytkovy laz (VAŽEC 1581); -ôčka [-ečka] dem k 2: scirpiculus: rokytečka (KS 1763)
rokyta, rokytový p. rakyta