lemeš -a m. rezná časť pluhu: oceľový l.
lemeš -ša pl. N -še m.
lemeš -ša pl. N -še m. ▶ ostrá časť pluhu na rezanie a podoberanie zeme: výroba lemešov; pluh s oceľovým lemešom; nabrúsiť l.; Zo zvyku si obtrel sandále o škrabadlo, zostrojené zo starého lemeša. [A. Chudoba]
lemeš, -a m.
1. ostrá kovová časť pluhu na vodorovné rezanie a podoberanie zeme: pluhový, železný, oceľový l.;
2. nár. expr. jazyk: vyplazený l. (Fr. Kráľ); Z pitvora vymetie lemešom detváky. (Pláv.)
ľameš p. lemeš1
lemeš1 m. (ľameš) csl kovová ostrá časť pluhu na vodorovné rezanie zeme: Zlomil sa mi lemeš, musím ho dad gu kovášovi (Rochovce ROŽ); Pluh má prienohi, hriadel, hlavu, na ňej dosku z lemešom a čerieslo na hriadeli (V. Bielice TOP); O_cpotku na lemeši bolo prišrofuvané orácé zelezo (Šípkové PIE); Ze stikom sa oškrabovala deska aj lemež na pluhu (Riečnica KNM); Ocec pošľi do kovaľa naostridz ľemeš, bo jutre śe richtujeme orac (Hubošovce SAB); ľameš (Krná LUČ, V. Suchá RS) F. má dlhí lemeš (Bobrovec LM) - je klebetný; má veľikí lemeš (St. Hory BB), má naostrení lemeš (Návojovce TOP) - veľa rozpráva; má jazig ako lemeš (Lutila KRE), má jazig aňi ľemeš (Košťany n. Tur. MAR) - je jazyčnatý, papuľnatý; popravit sa jako lemež v ohňi (Bošáca TRČ) - otužieť, zoceliť sa; lemešík m. zdrob. expr.: lemešík (Čierny Balog BRE); ľemešik (V. Šariš PRE)
lemeš2 m. druh múčneho jedla, palacinka: Na šeličon sa smažili lemeše, aš to ból takí smrat (Skalka n. Váh. TRČ)
lemeš m kovová radlica na pluhu: lemess s pluha (SLIAČE 1592); ostawagu ornicke lemesse dwa, czyresla 4, hamowna retes gedna (OČOVÁ 1647); od wnagyenia zeleza plužniho lemessa d 35 (KRUPINA 1721) P. tpn villa Lemes ( 1289 Lemešany VSO)