kadlec m. (kadlic) zsl odborník v tkaní, tkáč: Čachticáh bolo modz remeselníkóv, boli halenári, ševci, kalleci, bótári (Čachtice NMV); Kadleci narobili s konopí plátno a chodzili ho predávad na jarmoki (Dúbravka BRA); Tí kadlici nám robívali pu̯átno (Kunov SEN)
kadlic p. kadlec
kadlec [-dl-, -rl-] m zsl tkáč: na kadlecza per d 6 (TRENČÍN 1652); kadleczom na urobeny platna (DUBNICA n. V. 1731); sericarius: hedbáwny kadlec (KS 1763) tkáč hodvábu; -ký príd: kadlecký warsstat (M. JÁN 1687); člúnek kadlecky (KS 1763); remesla karleckeho (CA 1791); -tvo [-o, -i] s tkanie: textura: tkání, kadlectwi; -stwo, tkáci práca (KS 1763) P. atpn Ladislaus Kadlecz (GAJARY 1529 U1)
karlecký p. kadlec