húl [húl, hôl], hoľa ž čes tenká palica; berla: dolon: huol, w kteriž se teyne končir nosy (DQ 1629); kaupeno gest osm kop holy leskowich na obruce (SKALICA 1633); húl neb hole (OP 1685); ovčyr huoly (:kigem:) pastirskim owčy stado žene (KoA 17. st); vschlá Aaronowa wykwetla hůl anebožto palicza (SLK 176680); pastir ma swu hul anebo bjč (CS 18. st); húlka, holečka dem: z holečku malu (SPo 1690); hulkami geg bilj (Le 1730); lowecká húl, húlka, osstip (KS 1763); stareček wezma swjm údum za podporu hulku, na cestu se oddal (VP 1764); caduceus: berla neb hulka pokoge (GrP 1771)