bečka [be-, bo-] ž sud: do klasstora poruczem gednu boczku pywa (PARÍŽOVCE 1564); try beczky wyna (PEČENICE 1581); becžky prazdne wyne; bečka kapustna (LIETAVA 1607; 1612); (debnár) boczke pobigal (RADVAŇ 1608); obrucz na beczku (s. l. 1731); trj bocky soly (GOMBÁŠ 1769); -ový príd: (platí sa) od predawanya soly beczkoweg zlaty geden (ŽILINA 1726)
bočka p. bečka