škodiť ndk koho, komu, čomu, čím, na čom robiť, spôsobovať škodu niekomu: pakly by kto chtiel swewolnye sskoditi pana nebo chude lidi; bich wam radyegi pomoczen bil nez bich skodyl (PLAVEČ 1453); ( 1455); nyní mnohí v svete žijí, kterí hrají, jedí, pijí, zahálejí, hreší, škodí (RL 1642); dworska polewka, s ffraucimeru dworka žalutku, mescy sskodj; osa a srssen sskody z zijhadlem (OP 1685); komu si co strigarstvim ublizovala a skodila (KRUPINA 1695); uzywany maku y olege geho welmy pamety sskody (HL 17. st); diabel ma kumssty, kterima ubljžit a sskodit muže (VP 1764); knjžata wjc prjkladem, gako hrjchem sskodia (ŽP 1783); pratelstwo wždy osožy, laska a milowany nekedy sskody (MC 18. st); zawistliwy kdiž druhim usskodit chte, sam sebe sskody (SJ 18. st)
F. kdo zlym wždy pres prsty hledj, welicze ten dobrym sskodj; ten žiwotu swemu sskodj, kdo zde rad w opilstwy chodj (SiN 1678)