včuľ, včil, včilej prísl teraz: juž včilej musime vždycky štyri (vozy dávať) (SĽAŽANY 1690); branicze (mešťania) wčsil passu, predesslimy čsasy wzdyczky slobodnu a obecznu (B. BYSTRICA 1737); tak ze potom druhu (zem), cso ga fcsul porucsam timze psanym sirotam, ta my gest zavazana a mne odezdana (BOŠANY 1756); wčul te prosym za to, čo sem zhressil proti tobe, nepamatug na to (GŠ 1758); chlapecz ten, kterého wčul mattka na rukách swych držy, bude mordýrem otcza swého (PeP 1770); kde wčul opliwá lydu stisknuté mnosstwy, tam nezadlho poteče společná krw (PeP 1771)