trúbenie -nia s.
trúbenie [-í] s vyludzovanie zvukov na trúbe (často ako vojenský signál ap.), vytrubovanie: když mass giž na wognu git, ale pred trubenim, czastim bubnowanim magy obiczeg krmit (kone) (BV 1652); tu slississ muziku, hudbu, trubeňy (TP 1691); (jasenovskí páni) s trubenjm a bičom plieskanjm po dedine ohlas dawali (D. JASENO 1754); classicum: trúbeni na lármo, znameni do bitki (KS 1763); ze wssech stran zagisťe hrmot wozuw, rženj koňj, zwuk trubenj slisseno bilo (PT 1796); x. pren nechod s farizejmi, kterí své almužny s trúbením rozdávali, aby jejich skutky, pokrytské nabytky všeci lidé chválili (BV 1652) nápadne, okato L. bibl sviatok, slávnosť t-ia židovský sviatok na oslavu záchrany Izáka, syna Abrahámovho, kt. mal byť na Boží príkaz obetovaný: slawnost trubeny na pamatku, že Izak od meče sweho otce skrze angela obranen bil (Le 1730); zatjm zase y menssj swatki narjzene byli tomu lidu, gakožto swatek trubenj a swatek purim (LKa 1736)