spolem, spolkom [-em] prísl pohromade, spolu, spoločne, navzájom: muzeme precze tak spolem gity (RAKOVO 1572); pod, Yurko, wen, wiss, kde mame git a gaku praczu mame spolem; po znyach isteho dnya ssli spolem (SKALICA 1675); ( 1723); sociate: spolú, spolkem (KS 1763); z widanim timto, spolem prosegi se w Panu wssecy ty, do kterých tento kusek knižky prinde w ruky (UV 1763); když tak dluho na geden druheho spolkem rozhljdali (HI 18. st)