spojok [-ek] m 1. to, čo niečo spája, spojenie, spoj: nebo žiwá gest tá reč božj, která dosahuge až do rozděleňá žiwota y dussi, do spogkúw také y mozgúw (KB 1757); zgawné su skutki telesné, které su smilstwo, swadi, spógki neswórnosti (BlR 18. st) 2. gram spojka, konjunkcia: o spogku (de conjunctione); spogek gest částka řeči, která gi swazuge a ozdobuge (DM 1780)