sluch -u m. zmysel na vnímanie zvuku; orgán tohto zmyslu: mať dobrý s., napínať, zbystriť s.;
sluchový príd.: s. vnem, orgán, s-á chyba, s-é cvičenie;
sluchovo prísl.: s. postihnutá osoba
sluch sluchu m.
sluch p. ucho 1
ucho 1. orgán na vnímanie zvuku; jeho vonkajšia časť: malé, odstávajúce uši, poškrabať sa za uchom • sluch: mať dobré uši, dobrý sluch • expr.: ucháľ • ušisko: chytil ho za uchále, ušiská • expr. lopúch (veľké ucho) • poľov. slang. pomn. sluchy (uši zvieraťa)
2. p. začiatočník 3. p. držadlo
sluch, -u m. jeden z piatich ľudských a zvieracích zmyslov umožňujúci vnímať zvuky: mať dobrý, zlý s.; napnúť, zbystriť s.; Sluch ho už opúšťa (Tim.) začína hluchnúť. Toto všetko sa dostalo k sluchu Metodovmu (Hor.) dozvedel sa; pren. Každý nájde otvorený sluch (Zúb.) každý bude vypočutý; hud.: hudobný s. schopnosť rozlišovať počuté tóny; absolútny s. zvýšená miera hudobného sluchu, schopnosť s istotou poznať počutý tón
sluch, slych m zmysel na vnímanie zvuku; orgán tohto zmyslu: sluchem zvuky rozeznawame (KoB 1666); ktery slepim zrak, chromým chod, hluchým sluch, nemým reč nawratil (SK 1697); czibula tež do ussy wpusstena naprawuge sluch (LR1 17. st); exsurdatus: ohluchly, kdo slych stratil (KS 1763); ze wsseckych wec, které zrakem nebo slychem pochopugú (ľudia), čo nagskórsség k Bohu sa priprawugú (BlR 18. st); wssetky takoweto žiwočatka chut, zrak, wuny, sluch a citedelnost magj (PR 18. st); pren: ten Mjchal zde se zachowal czstne a radne y pocztiwe przi otczj swem kdj messkal a po sobe nepozostawjl zadnej zley weczi ani slichu, czoss by melo na odpor bjthj (ORAVA 1574) nič; y mug zrak stratjm y sluch mug zanecha mne (PoP 1723-24) prestanem počuť; sprawedliwe by bylo, abich tobe anj sluchu, ani rečj nedopustil (VP 1764) aby som ťa nepočúval; a tak sluch Buh od verneho pravem žada (SS 18. st) žiada, aby ho vnímal, bral na vedomie
slych p. sluch