slušať, slušiť ndk
1. pristať, svedčať: decorum: co pekne slussý (WU 1750); pren: ze zubov juž aňi koreňuv nemela, to bilo poznaťi, kďiž sa usmívala, a preto slušili na ňu ononé Horátiusa rádki (BR 1785) hodili sa k nej
2. ku komu, komu, k čomu, čomu, čo prináležať, patriť niekomu, niečomu: slysste, czo k zenam slussy, nayprwe k ni przyslussy ssaty, czo zeny nosy (ŽK 1473); pristupila Katrena prawyce, zieby geg wycey slussily ty penize ku zachowanj syrotam a ku vžiwanj (P. ĽUPČA 1592); tento gisty statek gmenowany zeby dobry lyde opaczyly, komu bude slussety, aby ten uzywal (TRSTÍN 1614); dobre wino, pepr k tomu, petržel, czesnek a sul wyborne slussj na stul (MBF 1721); angularis: vhelný, co k vhlu slussj (CL 1777); k detinskemu sjce weku twemu owssem takoweto ostre šrafaňj slusselo (PT 1796)
F. similis simili gaudet: rowný slussý rownému (WU 1750) rovný rovného si hľadá; pre mníški prám tak sluší breviár, jako pre sviňe rohi (BR 1785) o niečom, čo sa k sebe nehodí
3. komu, na koho, čo i neos je primerané, vhodné: Jan dluzen gest tu syrothu chowat slussne, iako na to slussi (ŽK 1469); slibily nam Podmaniczky a Vdiczky swu czest a wieru, yako na dobrze lidi slussy, drzety (B. BYSTRICA 1493 SČL); sama sem wdowa, neslussy my s wamy w gednom dome byti (P. BYSTRICA 1545 E); slussj tobe učyteluw pjlne nasledowat (KoB 1666); take reczy pro stidliwost tu any opakowat neslussy (DRAŽKOVCE 1729); nizepsany wiznawam tymto mogym pismom, komu by wedety slusselo (BOLEŠOV 1735); slušať sa, slušiť sa
1. byť vhodný, hodiť sa: čerstwe maslo k stolu se neslušy ( 1747)
2. patriť sa: zaplaczeno gest to, czo se slussilo, Thomassowy (JELŠAVA 1595); slussy se gich (dobrodincov) poradit (BV 1652); slussy se, aby když pred Bohem stogýme, seraphinskych angeluw nasledowati (PP 1734); neslussy se w den swátečnj korhelowat (AP 1771); to sa slussilo (BPr 1787)