síce, sic
I. spoj prir
1. obmedzuje obsah prvej vety v odporovacom súvetí, tvorí spojkové dvojice síce … ale: telo pak me chcem a zadam, aby do zemy, s ktereg wzano gest, pocztywo sycze, ale bez welkeg utrowy a pompy pochowalo bratislava 1667; mala sic twar malowanu, ale w srdcy zlosti gv 1755; robota se syce začala, ale pro predgmenowanu prekažku zanechana byla belá 1773
2. v spojkovom výraze a síce má vysvetľovací, bližšie určovací charakter: hogna hostina skwostne ma gedla, ne bez zweryny, a sjce rozlične fogasse kob 1666; Jano Uhliar kupil yrek yrekom dwa taliky: geden od Maczaka a druhi od Sudy, a to syce za fl 4 d 30 očová 1692; aby se huffy na gisté mjsta w kostele poradne rozdelili, a syce osobitne mužowé od ženského pohlawj ukk 1768; kvetini na lahodnem teplom čase, a sice wečerom se presadzouat magj pr 18. st
II. čast pobáda na súhlas s hovoriacim, zaiste, pravda: tak jest síce, tak, že lepšie se drevo v zime kála asl 1672; qvidem: syce, zagjste ks 1763; tak jest síce pravda, štestí jest dobrý host asl 1781