robotník m
1. pomocný pracovník prijatý na istý čas za dohodnutú odmenu na prácu al. do služby, nádenník; telesne pracujúci človek vôbec: robotnyczy hamrny aneb vhlére, ktery se na Kraczun a sstelliarom zednagy, ty samy magy (do) druhyho Kraczuna trwat na robote sprawedliwe (CA 1585 E); wynczur Adam gest dobry robotnik (TRLINOK 1651); pohanka se zrobila na obecne krupy, slad se predal, tretj se zemlel pre obecnich robotnikow (ŽILINA 1681) pracujúcich pre obec; daly zme dwum robotnikom, gedon latowiny kresau a druhi ssubiky robil na pastiernu, na cely den 1 1/2 chleba; na winyiczj nyewidell fatens Rigockineg, žebi nagomni robotniczi robili (KRUPINA 1706; 1722); p. instans odegducze nawratil se rowno k robotnikom panskjm (RAKŠA 1756) pracujúcim pre zemepána
L. poľný r. roľník, sedliak: ruricola: polny ďelnjk, robotnjk, oráč (KS 1763); viničný r. vinohradník, vincúr: vinitor: wincur, winičny robotnjk (KS 1763)
2. kto niečo vyrába, výrobca: pileo; klobúčnjk, z srsti robotnjk, klobúki ďelagjcy; plumbarius: olownjk, robotnjk z olowa; abietarius: z drewa gedlowého robotnjk (KS 1763); -íčka, -ica ž k 1: ytem co zelinu w winohradech trhaly, dal som robotnikum a robotničkam f 17 (s. l. 1650); Dorothea relicta primluwala Janowj Wladar, abj wzal dczeru instantis, ponewačž ma dosti ssyat, ay robotnycza gest dobra (V. ČEPČÍN 1661); na huty žadnemu s služebnikuv hutnych nebylo dovolene nejake vino tamže privažat, jenž s tym spusobem panum geverkum na jich užitku mnoho odchaza, ano, i hutne robotnice skrze taky neporadek zvadzane byvaji (B. ŠTIAVNICA 1705 CM); mlynár Martin Halama mal gesste robotničzke, ktery (!) wihlaczaly chičzku (KRUPINA 1735); operaria: ďelnica, nágemnica, robotnica (KS 1763); -ícky príd k 1: operarius: robotnjcký (PD 18. st); -ícky prísl: k 1: serviliter: robotnjcky (PD 18. st); -íctvo [-í] s práca robotníka: officium operarium: robotnjctwj (PD 18. st)