pupeň [pu-, po-], pupenec m
1. puk na kvetoch, stromoch: gemma: pupen, pupenec (DQ 1629); stromowj když už wydáwagu ze seba pupence, blizko gest leto (Le 1730); dubowich pupencuw 27 war v starem piwe neb wine (LR8 18. st) dubienok
2. guličkový plod (najmä vinnej révy), zrnko: acinus: pupenec owoca (NP 17. st)
3. vyrážka: urobia se w očech malucke zrnca aneb pupence gako perličky (RT 17. st); nasse cosmeticum hogj wsseligake zewnjtrne pripady na kužj, krwj otekagjcy pupebce na twary (OCh 17. st); Wtom sa mi setko telo wisipalo gako kora tolkimi pupenci gako pengas (RADVAŇ 1714); wirwž mu (volovi) pod gazikom čjerny pupenec a s solu natri (PL 1787)
4. bot mandragora lekárska mandragora officinarum: mandragora: prússkworec aneb pupenec (KS 1763)
5. bot rastliny z rodu Convolvulus: convolvulus arvensis: pupenec, popenec (LF 1791) p. roľný Convolvulus arvensis; convolvulus sepium: pupenec (KrN 1795) povoja plotná Caystegia sepium
L. wezmy welky pupenecz, fyalowy koren, lyeskowe skrupiny, utlucž gi na prach a war (LR1 17. st); pupencový príd k 5: mandragorae radic: puppencowého kořeně kůra (TT 1745); pupenček, pupienok [pen-] dem
1. k 1: rosarum rubrarum decisarum: z červené růže pupenky (TT 1745); z wypučenyma pupénki wysslo kwjtj, které kdiž rozssyrilo listy na mándule sa wyprysstilo (KB 1757); z nekterého giž predtým zasstepeného stromu budto sstepowý prutek, aneb semenowé očko a pupenček do diwokého pna přenesseny (HRK 1773)
L. to žaden tagity nemuže, že se skrz toto (šnurovačky) prsnich pupenkuw neb hlawiček gsuce podle prirozenosty sweg wipudzeny neprekažuge (ŠD 1784) prsných bradaviek
2. bublinka: bullo: penjm se, pupénki ďelám, prewarugem se (KS 1763)