patriarcha [-(i)a-] m gr
1. hlava rodu, bibl praotec národa: nachazame w Starem zakone, že kdiž oneno Noe, patriarcha, bil wissel s korabu, wistawil oltar Panu (TC 1631); Jakob, patriarcha, starec w posledneg starobe giž bywsse, když uslissal, že by syn geho w Egipte žiw byl, do Egipta richle pospichal (SK 1697); Abraham, patriarcha, widjce Boha plesal a weselil se (VP 1764)
2. cirk arcibiskup, nyjvyšší predstaviteľ východných a iných cirkví: take kazdy s wasz naboznym serczem poproste mileho Pana Buoha za dwa stawy, za swethsky y duchowny. Neyprwe za otcza swatheho, papesse Sixtussa y za geho cardinaly, patriarchi, legati, za yarssyky, biskupy, za prelaty, za plebany y za wssechny kneze (S. KAPITULA 1480 DSJ); s tebú nech se primluwý y Otcowé swatý, kterých zde Bůch nad giné ráčil milowaťi, patryarchi, prorocy, Boži služebňýci (CC 1655); když neywyssý biskup rjmský gakošto námestek Krysta Pána spolu s wssemi arcybiskupmi, patryarchy a ginimi se zhromáždugu (IA 1708); kterak swaty slussne wziwaty se mohu samého patriarchy wasseho Martina Luthera umisel, powažte (DuD 1717); po patriarchoch we wíchodoslúnečnég cirkwi bili eksarchi samím ménem rozďilný od patriarchuw (BN 1796); Maria, ty patrárchu prewyssugess z wjru prorokú z umenjm (BlR 18. st); -álny, -ický príd patriaci patriarchovi: poslal gemu y korunu, y patryarchálnj krjž, který do vherskeho erbu připogen, gesste nynj pred králem nosen býwá (SH 1786); wssech patriarchickího swého okršleku matropolitúw skrze posluw poswecowali (BN 1796); -ictvo [-í] s územie spravované patriarchom: (patriarchovia) na stranách tích dlho panuvaťi nebili nechaný a tím ag patriarchictwj do potraťili (BN 1796)