ostatok [-ok, -ek] m
1. zvyšujúca časť, zvyšok, zostatok: po smrti swrchu gmenowaneho Ondrusse, kdyz gest ostatek tiech peniezy Blazek z Nediezy, syn geho, bral za to diediczstwie (ŽK 1473); prowede-ly Benek hodnym swedomym, ze czo za rukogemstwie za Czabalu dal, to gemv ma Czabala nawratity a swe penize ostatek Czabala swobodne brati ma (TRENČÍN 1483 SČL); ty pane Emrichu, czos bil kaupil vina bez 13 fl za dveste zlatich, to mate przy ruku tych dveste zlatich a ostatek vam chty (!) doplatiti (SENICA 1545 SLL); pristupil gest pred nasse zuplne prawo Gyrik Lognyk, žieby se gemu k rukam a ku vziwanj do zrostu syruot ostatok tych fl 28, za ktere on byl domu cztwrtinu prodal (P. ĽUPČA 1592); ostatek, czo geg (dcére Justíne) bude prinalezet, aby geg Jacobus doplatyl ((ŽILINA) 1617); pitam téz, zabi scse doslyi do rihtara Sverzovszkeho i iemu odnieslyi sz teraznieiseho wratneho secsem zlatih i osem grosi a osztatek odeslalyi (BARDEJOV 1678); ostatok pry neg (pri lúke sa) nachazagjczy w testamente za zaloch pan Mikloss kladie Jaworinu urečitu (H. JASENO 1733); slobodna bude Geho Milost y z mocu swogu wlastni ostatok ten z nas a z towaru nassho snjat (PALÚDZKA 1762)
L. (Boh) hluboko az do spodku, bez ostatku spatruge každeho twořu (!) byťnosť a wlastnosť (PP 1734) úplne, bezo zvyšku
2. mat výsledok pri odčítaní, rozdiel: co ge diferencya aneb ostatek; co, když sa subtrahendus od minnendusa odtáhne, pozustáwa, nazýwa sa differencya aneb ostatek (PrP 1780)
3. vzácna hmotná pamiatka, relikvia: naposledy wssem společne dáwam ten predrahý ostatek, kus totiž wlastně toho krjže, na kterem swěta Spasytel za nasse hrjchy byl umučeny (SlK 1766-80); gest to ostatek a reliquia pohanská (StN 1785)
4. ostatná, posledná časť niečoho, koniec niečoho: czoz pak ty koffliczy a ta nalowka mymo prwny sumy nam puyczene wazie, to gyz ostatetk (!) (Č. KAMEŇ 1507 SČL); kdy se ostatek ma piti, nech se z uzlička wytlači (RT 17. st); kdož falessne swedcy, tomu ostatky prstuw odtinagu (KrP 1760) prvé články
L. do o-u (spustatiť, vypáliť ap.) úplne, celkom: dwa zlate, kedi musel (Grega) ssablu zastawyt Walentowy Ssoltisowy, a tak az do ostatka gemw wyplatyl (ŠEMŠA 1580); take, czo (hajdúsi) nezedlj aneb nespilj, to do ostatku pobralj (s. l. 1607); velice unižene pytame, veznice teho p. obertlajtmana od naz, niedajce se nam do ostatka rosypac (ZBOROV 1690 LP); mlyn bil welmi spustateny, a tak žebj do ostatku nespustatel, nakladek byl potrebni (BECKOV 1799); k, pri o-u na konci, naostatok; do konca, úplne: wssecko, čo widíss na swete, práca má za matku, práca ge zprwoti trpka, sladka pri ostatku (GV 1755); per conseqventiam hoc negotium illi geritur: potom k ostatku uwidj toho užitek; novissime: ostatňe, k ostatku, naostatek (KS 1763); w ostatku matki takéto a otci wšecci od giních twóruw nech sa učá lásku, kterú magú opatruwati plod swúg (BN 1796) nakoniec, napokon