obuv -i ž. kožené, gumené ap. výrobky slúžiace na ochranu nôh: pracovná, športová o.; oprava, predaj o-i
obuv -vi ž.
obuv -vi ž. 1. ▶ výrobky zhotovené z kože al. iného materiálu, určené najmä na ochranu nôh pri chôdzi, pred chladom, teplom, vlhkom a pod., topánky: letná, zimná o.; spoločenská, vychádzková, športová o.; pracovná, domáca o.; kožená dámska, pánska o.; zdravotná, ortopedická o.; predaj, oprava obuvi; vyrábať, zhotovovať, šiť kvalitnú o.; nosiť o. s nízkym podpätkom; obuť si do lesa pevnú o.; dbať na vhodnú detskú o.; Celú noc si tancovala, zodrala tri páry obuvi... [A. Habovštiak] 2. hovor. ▶ predajňa, obchod, s obuvou: predávať v obuvi; ísť do obuvi; neďaleko otvorili veľkú o.; v obuvi dostali nový tovar
obuv p. topánky
topánky výrobok z rozličného materiálu a rozličného tvaru slúžiaci na ochranu nôh • obuv: vychádzkové, turistické topánky, vychádzková, turistická obuv • expr. bačkory (staré zodraté topánky) • kniž. al. poet. črievice (ľahké topánky)
obuv, -i ž. hromad. odevné súčiastky zhotovené obyč. z kože na ochranu spodnej časti nohy pred úrazom, pred mokrom a pred chladom (niekedy i pred vysokou teplotou): kožená, gumená, plátená o.; letná, zimná o.; ženská, mužská, detská o.; pracovná, vychádzková, turistická o.; ortopedická o.; predajňa o-i, obchod s o-ou, opravovňa o-i; krém na o., na čistenie o-i; čistič o-i
obuj p. obuv
obuv i obuj ž. i m. hromad. csl výrobky z kože, gumy, súkna ap., slúžiace na ochranu nôh: Na zimu treba kúpiď zimnú obuv (Lipt. Hrádok LM); Veľa obuji zoďeréš, chlapče! (Ozdín LUČ); Zle je v tíchto mrazách, keť človek aňi len poránnej obuje ňemá (Ludanice TOP); Ňemá aňi hábó, aňi obuji (Prochot NB); Volákú suchú obuj si daj na nohi, lebo hento máž mokré (Lapáš NIT); Ti bóti, to bola dobrá obuv (Chocholná TRČ); Šetká obú mi je malá (Čičmany ŽIL); Kebi ten obuf ňebul taki drahi (Prešov) L. nápočná i ekstrovná obuv (Bošáca TRČ), poručená obuf (Myjava) - obuv vyrobená na zákazku; jarmočná obuu̯ (Sládečkovce ŠAĽ) - obuv šitá bez miery (predávaná na jarmokoch); podrazená i podbitá obuf (Myjava) - obuv s novými podrážkami
obuv ž/m 1. hromad odevné súčiastky na ochranu nôh zhotovené obyč. z kože: tegj sem wzal od sewche za geden zlaty obuwy (H. BEŇADIK 1575); czo se dotice wsseligakeg obuwy, ktera mužum neb ženam ma bity sprawowana (TRENČÍN 1579); zadny towariss nema bez klobuka, bez pasa aneb obuwy na vliczy chodity (CA 1669); remeslnjcy nemagj zlutý aneb čerwený karmažinsky obuw s zlatými aneb stribrnými ssnurami nosyti (B. BYSTRICA 1723); poručene mu (Mojžišovi) bilo, abi ze swogich nohuw obuw zhodil (MS 1758); campagus: obuw staroswetská; nech sa waruge cžlowek z dobrim a esče na noseny sucim obuwem pristupit (WT 1790); x. pren mosime ponagprw obuw smradlawi a nečisty ze seba zhoditi (MK 18. st) (o pokání) L. caliga: nohawice, kaleti, obuw wogánsky, pančochi; caligatus: do nohawic oblečeny aneb do obuwi woganskég (KS 1763 voj) súčasť voj. odevu z drôtu na ochranu dolných končatín, odrôtované pančuchy 2. jeden kus obuvi, črievica, čižma, papuča ai.: hned muži w obuwách y w russe vwrženy byly doprostred pece ohňe horjcyho (MP 1718); prácu, která bez sskody se wykonáwati nemože kromě w obuwách (PrV 1767); wezmy quinquefoni, polož do obuwuow a zadrž tam za dewet dnj pospolu (RG 18. st); pust moč swug do obuwy praweg nohy (HK 18. st); -ný príd k 1, 2: inductorium: remeň obuwny; corrigia calceamenti: swazek obúwny; impilia: obuwné kapce, harussňe (KS 1763)