obživenie [-ie, -í] s 1. prostriedky na živobytie, obživa, potrava: na rozkaz twé moci, jenž jsi věčný, všemohúcí, sloužíť nám všeckno stvoření, dávaš nám všem obživení (RL 1571); annonor: potrawu hledám aneb obžiweni (KS 1763); ponewač my nekolko ovčeniec pre obživenie naše sebe držice (HÁMRE 18. st LP) 2. občerstvenie, osvieženie, posilnenie: o, pametné smrťi Páne znameňy, chlebe prawý, cžloweka obžiweňý (CC 1655); (vdova) Elizeussowy, prorokowi boskemu, mali podplamniček ku obziweni a občerstweni mu upekla (MS 1758); recreatio: občerstweni, obžiweni (KS 1763) 3. náb znovuzrodenie, vzkriesenie: trwati mel staw poniženj od početi K. P. až do obžiwenj geho w hrobe (HeT 1775)