haluzie -zia s. hromad.
haluzie -zia s. hromad. 1. ▶ odťaté al. suché popadané (tenšie) haluze1; syn. haluzina, raždie: praskajúce h. pod nohami; nanosiť, vynášať h.; Haluzia ti dajú, ak draho zaplatíš, ale o dreve ani chýru. [J. Cíger Hronský]; Nech sa vlečie s tou ťarchou suchého haluzia a čečiny. [P. Andruška] 2. ▶ výrastky kmeňa stromu; syn. haluze, konáre, vetvy: obtínať h.; vietor lomcuje haluzím; víchor láme h.; Prebleskovalo mu [slnko] do tváre medzi tenkým haluzím. [D. Dušek]; Hlavu nesie vysoko, až mu rozkonárené parohy klepocú o haluzie stromov. [R. Moric]
haluzie, haluzina p. raždie
raždie odťaté al. suché konáre, vetvy • raždina • haluzina • haluzie: zbierať v hore raždie, raždinu, haluzinu, haluzie; kúriť raždinou, haluzinou • nár.: šmánie • šmáň (drobné raždie)
haluzie, -ia str. hromad.
1. haluzina, raždie: nanosiť, narúbať h-ia;
2. vetvy, haluze: Víchor láme haluzie stromov. (Zgur.)
haluzie s. i haluzina ž. hromad. strsl, zsl tenšie raždie: A potspot sa dala haluzina; kuori sa dávaľi do koňä (Pokryváč DK); Choďíme do hori pre haluzia (Bodorová MAR); Nalámalo haluzine, viváľalo strome (Čelovce MK); Taká haluzina len skoro zhorí (Kameňany REV); Zasáte hrátki zme prikrili haluzinú, abi jích sliepki ňekutali (Bánovce n. Bebr.); Do krafského vozíka sa lachko haluzá nazbiéralo (Dol. Súča TRČ); Do jám nahádzali haluzá a hlini (Vaďovce MYJ); Z olámanú haluzinú sa kúri ve šporhéce (Dúbravka BRA)
haluzie s, haluzina ž hromad haluze, konáre: haluzie na teg hrusscze (MOTEŠICE 1569); kozam rubawal haluzie (TRENČÍN 1659); ze smrekovym a jedlovym haluzim vychovany statek (ORAVA 1776 LP); haluzynu ze zotyatych huor darmo porubat mosýme (BRAVÄCOVO 1771)