chocholatý, chochlatý príd. kt. má chochol: ch-á sliepka; iba chochlatý v odb. názvoch bližšie určuje druh: zool. sýkorka ch-á Parus cristatus
chocholatý, chochlatý -tá -té príd.
chocholatý, chochlatý -tá -té príd. 1. ▶ ktorý má chochol, chumáč odstávajúcich vlasov, srsti, peria, trávy a pod.: chocholatá, chochlatá sliepka, hus; chochlaté holuby □ kynol. čínsky chocholatý pes plemeno psa s hladkou pokožkou zarastené srsťou len na hlave, labkách a chvoste al. osrstené na celom tele; zool. dudok chochlatý Upupa epops vták z čeľade dudkovitých 2. ▶ ktorý má ozdobu z peria, srsti, konských vlasov a pod. na pokrývke hlavy: ch. klobúk; chocholatá, chochlatá čiapka
chocholatý majúci chochol • chochlatý: chocholatý, chochlatý vták
chocholatý príd. majúci chochol, chochlatý: ch-á sliepka, hus
chochlatý p. chocholatý
chocholatý i chochlatý príd. (kochlatí) strsl, zsl majúci chochol: Mávali sme aj chocholaté slípki (Radošina NIT); Šag aj čápkuvané husi móžú bit chocholaté (Brestovany TRN); kochlatá kura (Bobrovec LM); kochlatá kačička (Hlboké SEN); chochlatí (Martin, Lukáčovce HLO)
kochlatý p. chocholatý
chochlatý [cho-, ko-], chocholatý, chocholovatý príd majúci chochol: chochlaty Ivan Alexa (s. l. 1587); chocholatich slepek (TRENČÍN 1647); kochlate cžepcze (KRUPINA 1691); kwet chocholatý (MT 17. st); tutulatus: chocholowaty (KS 1763) L. ch-á sýkora bot sýkorka chochlatá Parus cristatus: cristatus: kochlata sykora (KrN 1795)