budík -a m. prenosné hodiny s nastaviteľným zvukovým signálom, budíček: nastaviť, natiahnuť b.; b. cengá, zvoní;
budíček -čka m.
1. zdrob. k budík
2. budík
3. zvukový signál na vstávanie: b. je o šiestej, zaznel b.
budík -ka pl. N -ky m. ▶ prenosné hodiny s nastaviteľným zvukovým signálom: cestovný, elektronický b.; cenganie, zvonenie budíka; rádioprijímač s budíkom; natiahnuť, nastaviť si b. na piatu hodinu; Budík ticho a usilovne tikal, svet sa stal skutočným. [V. Mináč]; Sen, ktorého príbeh vo finále rozťal cengot budíka. [Vč 1983] ▷ zdrob. ↗ budíček
budík, -a m. hodiny s budiacim zariadením, budíček: počuť vyťukávanie budíka (Švant.); zrachotí nástojčivý budík (Kost.)
(jeden) budík; (bez) budíka; (k) budíku; (vidím) budík; (ó) budík!; (o) budíku; (s) budíkom;
(dva) budíky; (bez) budíkov; (k) budíkom; (vidím) budíky; (ó) budíky!; (o) budíkoch; (s) budíkmi;