turňa ž, tureň m/ž
1. vysoká štíhla stavba postavená samostatne al. ako súčasť inej budovy (kostola, radnice ap.), veža: slawna obec prosy, aby necisstota hore i dole okolo rathuzu (!), yako take y na turny se necinila (B. BYSTRICA 1668); hlasnikom na turnyu za uhlya den 90 (JELŠAVA 1688); item kdy se turen bielil, pristupil pan Griabec Peter do pana richtare s statočnima ludmy, čuo mu mestiacko bilo dlužno (ŠTÍTNIK 1701); slissel sem na turni hodzinu bjt, pre tebe, ma mila, musim zomritz (CPM 1768); weže neb turnya z kostolom Szjelniczy (LIPTOV 1777)
2. pokrývka hlavy vežovitého vzhľadu: (obyvatelia) do pokory se oddaly, nadherne ssaty ze seba powizlekaly, ženy, z hlawj turne, čepče a chohle (!) dolu pozhazowaly (MiK 18. st); -ička ž dem k 1: (mzda) kterj se ma wyplatiti (Jozefovi Turčánimu) od farbenj turnicsky zl 14 d 6; oferowany gesto czwonček na turnicsku kostelka czinterowskeho (PREŠOV 1793)