trombitáš [-om-, -um-] m maď trubač (obyč. pri vojsku): item panu Tekelyowym trumbytassom se dalo d 25; na Szendrowskich a trombitassow panu Bakossowych d 28 (ŠTÍTNIK 1654; 1655); item išel trombitaš Spliniho, dali sme mu dva kone do Gincrašky (JANOVNÍK 18. st LP)
trumbitáš p. trombitáš