svat -a mn. -i/-ovia m. tesť a svokor medzi sebou a vo vzťahu jedného z nich k manželke druhého; starý s. starejší
svat -ta pl. N -ti/-tovia m.
starejší človek, obyč. starší, poverený vedením svadobnej hostiny • starosvat • starý svat
svadobčan účastník svadby • svadobník: sprievod svadobčanov, vozy so svadobníkmi • zried. svadobiar (Vansová) • nár. svat (starší svadobný hosť)
svat p. svadobčan
svat, -a, mn. č.. -i/-ovia m.
1. tesť a svokor medzi sebou a vo vzťahu jedného z nich k manželke druhého;
2. nár. (obyč. v mn. č.) starší svadobní hostia, svadobníci: O rozmajrín som mala starosť, treba na perečko svatom, keď sa už má vydávať. (Kuk.); starý s. (Heč., Bedn.) svadobník (obyč. najstarší) poverený funkciou vedenia svadby, svadobných zvyklostí ap., starejší;
3. nár. pytač: Na nedeľu že by poslali svatov, Marka moja. (Tim.) Skočil na nových svatov so zprávou, že nijaké ohlášky sa písať nebudú. (Laz.)
svat m 1. starší účastník svadby: kde sau wassy swatowe, kde druzbowe, kde druzičky, kde wenečky poctiwosty wasseg (AgS 1708); newispáních družbúw, swatuw, družíc k swaďbe powoláních (BN 1796) L. starý s. a. starší účastník svadby: opowedeli starim swatom, aby gim poprialy kratochwila sweho s nimi (DOBRAŠOV 1643) b. starejší: mladoženjch sweho družbu, pitacža neb stareho swata ma (KoB 1666); pri gistég sedláckég swaďbe geden starý swat wzal hus k trančiruwáňú (BU 1795); pan farar bude stary swat (ZL 18. st) 2. tesť a svokor medzi sebou a vo vzťahu jedného z nich k manželke druhého: kupyl kopanyczu od sweho swata (BÁTOVCE 1679); swate, dag my teg kosy, aby sem sa mal čim pristawit (N. MESTO n. V. 1746); Tobiáss nawrátil sa k swym swatom (KB 1757)
svat- p. svät-