sokol -a mn. N a A -y m. dravý vták s úzkymi končistými krídlami, zool. Falco;
pren. expr. živ. mn. -i smelý, statný junák;
sokolica -e -líc ž.;
sokolí príd.: s. zrak bystrý;
sokolík -a m. zdrob.
sokolík1 p. sokol1
sokolík2 p. sokol2
sokol1, -a, mn. č. -y m.
1. menší dravý vták, zool. s. sťahovavý (Falco peregrinus);
2. (mn. č. -i) expr. statný, smelý, udatný mládenec: Tvrdá žena tatranská odchováva sokolov. (Kuk.);
sokolí, -ia, -ie príd.: s-ie krídla; s-ie oči, s. zrak bystrý (-é);
sokolík1, -a, mn. č. -y (o vtákoch), -ci (o ľuďoch) m. zdrob. expr.;
sokolíček, -čka, mn. č. -čky/-čkovia m. zdrob. expr.
sokol2, -a, mn. č. -i m. člen sokola;
sokolka, -y, -liek ž.;
sokolík2, -a, mn. č. -ci m. zdrob. expr.
(jeden) sokolík; (bez) sokolíka; (k) sokolíkovi; (vidím) sokolíka; (hej) sokolík!; (o) sokolíkovi; (so) sokolíkom;
(dva) sokolíky; (bez) sokolíkov; (k) sokolíkom; (vidím) sokolíky; (hej) sokolíky!; (o) sokolíkoch; (so) sokolíkmi;