rakyta [ra-, ro-] ž
1. bot vŕba r. Salix caprea: wyprysstili sa wodi na pussti, mjsto suché bude za gazero, w ležyskách, w kterých prwé draci bydleli, zelenost trstyni a rokyti zégde kb 1757; vwar černobyl a rokitu, teple mu (koňovi s boľavými očami) na hlawu priwjáž pl 1787; salix caprea: rakita krn 1795
2. bot Salix viminalis vŕba košikárska: vimen: ohybné pruti, rokyta; scirpea: z wrbi aneb z rokyti udelany koss; salix viminalis: rokyta ks 1763
3. sitina, tŕstie, šachorina bot sitina Juncus: iuncus: rokyta, ssachoryna, trstina ks 1763; canna: rokyta, rakyta; iuncus: rakyta pd 18. st;
-ový príd
1. k 1: geden ker rakitowy bytča 1623
2. k 2: scirpea: rokitowy koss ks 1763
3. k 3: zidówka wzala kossyček z rokytowég syti, y obmazala ho klegem a smolu kb 1757 z papyrusu; iuncetum: mjsto ssachorinowé, rokytowé; iuncus: ssachorowy, rokytowy; viminetum: wrbowé, rokitowé mjsto ks 1763
P tpn Rakitocz rakytovce 1437 vso; Rokytko zbudský rokytov 1463 vso;
-ka1 dem k 3: iunculus: ssachorynka, rokytka, trotka ks 1763
P tpn Rakytkovy laz važec 1581;
-ôčka [-ečka] dem k 2: scirpiculus: rokytečka ks 1763
rokyta, rokytový p.
rakyta