lovás m. expr. kto sa stará o kone, koniar: lovás (V. Maňa VRB); lovas (Sečovce TRB)
lovás m maď 1. sluha pri koňoch, koniar: lowasa ze dworu panskeho (ŽILINA 1599); na walachy, lowasa, jalowiare, pastyre swinske a ginu cželed obrocžnu (ORAVA 1618); lovas konsku stagu čisty (KoB 1666); nemeckym towaryssum kordy nosyti sa zakazuge, zwlásste pak lowásum, drabantum, hajdukum kunowé klobuky, ljsstimi chrbty pramowané kožuchy nositi pod pokutu fl 12 se zbraňuge (B. BYSTRICA 1723); Fridrich w osobu lowása pri konoch služiciho gse oblékl (PeP 1771) 2. jazdec: konjk neb lovas w sedle sedicy, w stremenoch stogj (KoB 1666); panow w poselstwy wyslanych strany soldossow anebo wogenskych lowassow (BOCA 1705 PK); pod lowasa dal konya sweho (SKALICA 1714); -sky príd k 1: za seno lovaske, kdy koni nepasu (ORAVA 1625 U2); wreczko z parteku lowaszku dostj chatrnu z uzdenjczamj (NOZDRKOVCE 1652); k 2: na konje panske gak na wozarske, tak na lowaske (TRENČÍN 1652); gedna polska ssabla lowaska (NITRA 1737) jazdecká; -ik dem k 1: geho W. p. Mattyassa lowasikowy doloman (s. l. 1645)