konečník -a m. vývod hrubého čreva;
konečníkový príd.
konečník vývod hrubého čreva • odb. rektum • zadok • hrub. riť: najradšej by sa mu strčil do zadku, do riti
konečník, -a m. anat. koniec, vývod hrubého čreva;
konečníkový príd.: k. sval, k-é žily;
konečníček, -čka m. zdrob.
(jeden) konečník; (bez) konečníka; (ku) konečníku; (vidím) konečník; (ó) konečník!; (o) konečníku; (s) konečníkom;
(dva) konečníky; (bez) konečníkov; (ku) konečníkom; (vidím) konečníky; (ó) konečníky!; (o) konečníkoch; (s) konečníkmi;